|
Program na prosinec 2006 - anotace
6. prosinec 2006 v 17 hod.
- BEZDOMOVECKÉ DIVADLO JEŽEK A ČÍŽEK: Křeček v kanapi
na motivy Haškovy Aféry s křečkem
režie: Petr Šourek
režijní spolupráce: Olga Cieslarová a Jana Medlíková
výprava a masky: Vladimíra Šturmová
„Milá teto, Bohouš koupil křečka, křeček utekl do kanape, prská, škrábe, smrdí. Táta koupil fretky, aby vypudily křečka, ale fretky v kanapi lížou křečka. Máma proti nim nasadila krysy a Tonda na ně přinesl ježky. Všichni jsou teď v kanapi a já nevím, jak to skončí. Tvoje Bětka“
Bezdomovecké divadlo Ježek a Čížek – divadlem k sobě, hrou k druhým, je dobrovolným, nevládním a neziskovým sdružením občanů, kteří usilují o otevírání, přibližování a zdolávání hranic mezi lidmi na platformě divadelního představení. Snaží se poskytování prostoru pro setkání různých skupin, které by se pro svou orientaci, konfliktnost, vyděděnost či uzavřenost nikdy mezi sebou nesetkaly a skrze divadelní prostředky jim tak umožňuje poznávat sebe sama, navázat kontakt se svým okolím a hledat cesty pro vzájemnou spolupráci. Od založení divadla v roce 2000 prošlo jeho souborem přes 200 klientů - herců, nastudovalo desítku inscenací a sehrálo přes 130 představení. Letos pořádá již třetí ročník mezinárodního festivalu bezdomoveckých divadel Hic sunt leones , který proběhne 10. prosince 2006 v Praze.
Divadlo Ježek a Čížek vzniklo jako divadlo pro lidi bez přístřeší, původně klientů projektu street paper Nový Prostor. Postupem času si do divadla našla cestu bezmála stovka lidí ocitnuvších se nějakým způsobem v tísnivé situaci. Spontánně začali přicházet nejen lidé z ulice, ale i studenti, umělci, sociální pracovníci. Divadlo začalo zcela pravidelně vystupovat na veřejnosti. Po slavné inscenaci D. I. Charmse a L. Dohnala: "Jakou barvu má nic?" následovala inscenace J.A. Pitínského "Betlém, aneb převeliké klanění sotva narozenému jezuleti" a inscenace E.A. Longena, E.E. Kische a J. Haška "Z Karlína do Bratislavy parníkem Lanna 8 za 365 dní." Divadelní společenství se dále podílí na akcích: divadelní improvizace, otevřené zkoušky, prezentace nových autorů, masopustní průvod, účast na českých i zahraničních workshopech a konferencích aj. Může přijít kdokoli a kdykoli. Kritériem je touha tvořit a hrát si. Respektuje i jedince s výraznou negativní energií, s výraznou pozitivní energií, prokleté básníky, tuláky, věčné studenty, outsidery, dosud nerozpoznané talenty s pronikavou genialitou, fluktulanty, smolaře, kurtizány, šťastlivce, intelektuály, blahoslavené chudé duchem, stejně jako bohaté duchem, jedince obdařené aurou, postižené grafomanií, exhibicionisty, simulanty, chronické lháře, barony Prášily, epileptiky, gotické typy, hypochondry, Chlestakovy...
Představení pořádá o. s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Ostrovy v pohybu za podpory MK ČR, Státního fondu kultury, Pardubického kraje a statutárního města Pardubice.
Vstupné: 60 Kč
www.divadlo.cz/jezekacizek
7. prosince 2006 ve 20 hod.
-
ADRIATIK uvádí: Polaris
Polární show o čekání na naději a vysvobození
Autoři: Vojta Švejda, Jan Beneš-McGadie
Tvůrčí skupina: Teresie Benesdottoir, Vojta Švejda, Jan Kalivoda, Jan Beneš McGadie
Hrají: Pierre Nadaud a Jan Beneš McGadie
Kuk a Klok jdou dlouhou bílou plání, nikde hvozd a nikde zvuk, co Klokův krok to Kukův skok, jeden druhému však ani muk, Kuk a Klok jdou plání dál — pak v Klokovi to náhle udělalo tlok a z Kloka byl cvok.
Představení o osamělosti, přátelství, čekání na pomoc, která nepřichází, o věrnosti a naději. Představení o ztrácení věcí, vědomí, hodnot a svých blízkých. O touze ztratit se, být ztracen a postrádán. Představení plné mužné romantiky, kterou v životě současného světa nalézáme stále vzácněji. Realita versus fantazie. Podmínky k nepřežití versus přežívání. Hřejivé teplo vzpomínek a kurevská zima.
Herecký styl obou protagonistů Polarisu je založen na subtilním, přesném výrazu, který vychází z fyzické nehybnosti a vyčkávání. Jedná se o konfrontaci vnitřního pohybu myšlenek v nehybném těle s neustálým pohybem okolí. Obě postavy se tak vtělují do svých surrealistických představ, jež se líhnou v jejich mrazem a hladem sužovaných hlavách.
O něco lepší než rohlík
Po představení proběhne v divadelním klubu koncert karlínského akordeonového tria O NĚCO LEPŠÍ NEŽ ROHLÍK a křest jejich debutového floppy disku.
Vojta Švejda
Absolvoval hudebně-dramatický obor na ostravské konzervatoři a Katedru nonverbálního a komediálního divadla HAMU pod pedagogickým vedením Ctibora Turby a Borise Hybnera. Byl členem Divadla mimů Alfred ve dvoře. Účinkoval v inscenacích Národního divadla Mistr a Markétka a Hamlet, v projektu Archa 2000 či představení Pasažér. Je členem divadelní skupiny Městské divadlo Krepsko. Je autorem představení Bliss.
Jan Beneš McGadie
Choreograf, tanečník a light designer. Absolvoval pražskou konzervatoř Duncan Centre a londýnskou Laban Centre. Jako autor a choreograf se podílel na představeních Krvavý kabinet Dr. Schecka, Naostro naměkko, Domácí Úkoly z Pilnosti. V letech 1998 – 2004 byl technickým ředitelem mezinárodní taneční skupiny Deja Donne . Jako lightdesigner dlouhodobě spolupracuje s taneční skupinou Nanohach , Mammacallas Compagnie nebo s Kristýnou Lhotákovou.
Pierre Nadaud
Choreograf, herec a tanečník Pierre Nadaud ve Francii vystudoval filosofii na univerzitách v Paříži a Lyonu. V České republice žije od roku 1996 a absolvoval zde Katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU. Je členem mezinárodní divadelně improvizační skupiny Krepsko , režijně spolupracoval na scénickém komiksu Bliss. Je autorem představení Figures in a Landscape , Čísi lehké tělo , Bakarabia , Fields a Extraction .
Představení pořádá o. s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Ostrovy v pohybu za podpory MK ČR, Státního fondu kultury, Pardubického kraje a statutárního města Pardubice.
Vstupné: 80 Kč
www.divadlo.cz/adriatikuvadi
9. prosince 2006 ve 20 hod.
-
CHALABAN (Maroko / Alžír / Maďarsko)
Said Tichiti – sólový zpěv, perkuse, loutna
Khalid Moutahir – vokál, perkuse
Hmida La Fontain – zpěv, perkuse, alžírská mandolína
János Vázsonyi – sopránsaxofon
Péter Jelasity – altsaxofon
Bálint Kovács – kytara
David Torják – baskytara
Gábor Pusztai - bicí, perkuse
Téměř přesně po roce se do Divadla 29 vrací marocký zpěvák a hudebník Said Tichiti. Tentokráte však přijíždí s mezinárodní skupinou Chalaban, která je v prostoru středovýchodní Evropy pravděpodobně jedinou formací svého druhu kombinující autentickou arabskou hudbu s jazzem a moderními hudebními postupy. V hudbě Chalabanu, čerpající z kulturních tradic geograficky vymezených od maďarské pusty po africkou Saharu, zaznívá bohatá a různorodá arabská a berberská kultura, prvky maďarského jazzu a folklóru spolu s funkem, rockem a taneční hudbou. Velmi emotivní, dynamickou a rytmicky bohatou hudbu Chalabanu dotváří procítěný Tichitiho vokál a v arabštině zpívané texty většinou se spirituální tematikou v duchu arabské tradice. Tuto nadmíru zdařilou a originální hudební fůzi lze asi nejlépe přirovnat k alžírskému stylu rai , proslaveného Khaledem či Rachidem Tahou. Skupina Chalaban vydala doposud celkem tři alba. Poslední z nich s názvem Najdab (I trance) věnované jednomu z největších afrických hudebníků Ali Farka Touremu vyšlo v září 2006 a skladby z něj budou tvořit hlavní část koncertního programu.
Hudebník, zpěvák a skladatel Said Tichiti pochází z marockého města Guelmim, které leží na úpatí pohoří Atlas a jehož název v překladu znamená brána do Sahary. Od roku 1998 žije v Budapešti. Tichiti vychází především z hudebního stylu označovaného jako hassani nebo také iggawen podle názvu kasty marockých hudebníků. Jedná se o styl, který je typický pro oblast marocké Sahary a Mauretánie. Tichitiho repertoár dále doplňují i další druhy arabské hudby jako je styl gnawi obsahující prvky hudby černé Afriky (Mali, Ghana) nebo styl jedba, používaný při náboženských rituálech a sloužící k navození transu.
Koncert je pořádán v rámci projektu Jazzconnexion za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje a statutárního města Pardubice.
Vstupné 120 Kč, studentské 90 Kč
www.chalaban.com
15. prosinec 2006 ve 20 hod.
-
MASHA
QRELLA (D)
MIOU
MIOU (CZ)
MASHA
QRELLA (D)
Masha Qrella
- akustická kytara, zpěv
Rike Schuberty – el. kytara, zpěv
Michael Mühlhaus – klávesy, laptop, Rhodes, Moog, zpěv
Andi Haberl – bicí
Masha Qrella
je berlínská písničkářka, naživo je to však svěží čtyřčlenná kapela,
hrající neodolatelnou směs indie popu a folku s elektronickou
příchutí. Silné melodie, snový zpěv, kytarové ornamenty a jemný
glitchový doprovod - to vše je zde podřízeno výrazně písničkové
struktuře melancholických skladeb MQ.
Civilní postmoderní písničkaření této všestranné hudebnice a producentky je nenápadné a niterně soustředěné. Pokud ji věnujete pozornost, odmění vás porcí nadčasových skladeb, které budou fungovat ještě dlouhou dobu jako výborné sedativum a oáza klidu. Prostředky s nimiž MQ dociluje svého specifického zvuku jsou střídmé, výsledek však rozhodně nepůsobí děravě. Komorně, leč účelně užité kytary (často akustické) evokují folkově psychedelické nálady. Klávesy a syntezátory vkusně doplňují vyvážený celek a občas si elegantně a s citem pro míru zaexperimentují. K tomu můžeme přidat trip-hopově plynoucí atmosféru a občasnou koketérii s hip hopem - to vše ve velmi šarmantním balení. Mashin sametově hladivý a jindy zas nervózně znepokojivý zpěv můžeme brát klidně jako další instrument, podílející se významnou (možná nejvýznamnější) měrou na celkové podobě skladeb. MQ zpívá vlastní intimní zpovědi plné něhy, lásky ale i pochybností a nejistot. Masha Qrella je křehká majitelka silné osobnosti.
Masha Qrella působí zároveň také jako kytaristka
a basistka německých kapel Contriva (společně
s Rike Schuberty) a NMFarner . Dřive také obsluhovala
klávesy v partičce Mina , se kterou několikrát
projela celou Evropu jako support Stereolab, Calexico,
The Notwist nebo Stereo Total. Složila
hudbu k filmu Kleinruppin Forever, produkčně se podílela na albech
projektů Sitcom Warriors a NMFarner a hostovala na albu polských
indiepopařů Silver Rocket.
V roce 2002 vydala Masha Qrella sólovou prvotinu nazvanou Luck
(Monika Enterprise). Po dalších třech letech přichází na svět
druhé album nazvané Unsolved Reminded (Morr Music). Album potvrzuje
obdivuhodné nadání a cit MQ pro chytré melodie i nápaditou produkci.
Nad podklady pečlivě sestavenými z elektronických i akustických
zdrojů (také s přispěním Rechenzentrum a Henrika Johanssona) se
vznáší její podmanivý zpěv (paralela s Lali Puna)
a výsledkem je 11 nakažlivých písní, které z desky dělají opravdovou
indie-popovou perličku. Zatím posledním počinem Mashy Qrella je
letošní singl s přepracovanou skladbou Bryana Ferryho Don't Stop
The Dance.
Koncert je součástí projektu Electroconnexion
2006, který je realizován za podpory MK ČR a statutárního
města Pardubice.
MIOU MIOU
(CZ)
Karolína Dytrtová
– zpěv, klávesy, perkuse
Tomáš Knoflíček – kytara
Břéťa Oliva – basa, zpěv
Jára Tarnovski – klávesy
Petr Krásný – bicí, perkuse
Miou Miou svoji hudbu označují trefně
jako pop expérimentale. V jejich případě jde o pop chytrý, poučený,
zábavný, netuctový. Ve skladbách MM najdete nenásilné melodické
motivy, které vás potěší svou leckdy až dětskou jednoduchostí
a přímočarostí. Koncertní zvuk kapely je založen na prolínání
repetitivních kytarových linek s analogovými klávesami a jemném
dívčím zpěvu. Francouzštinu si vybrala kapela jako vyjadřovací
prostředek pro její křehkost a nonšalanci. Stylově se Miou Miou
pohybují kdesi na pomezí indie popu, post-rocku a alternativní
hudby, ale nechávají si pootevřená vrátka i do dalších hudebních
žánrů. Debutové album MM nazvané La La Grande Finale
(které stejně jako předešlé EP vzniklo z velké části v Divadle
29) vyšlo letos na značce Piper Records a bylo příznivě přijato
ze strany posluchačů i odborné veřejnosti. Třináct skladeb s Miou
Miou nahrávalo téměř 20 dalších hudebníků - z punkových kapel
i symfonického orchestru. O závěrečný mix desky se pak postaral
Ondřej Ježek .
Miou Miou vznikli na jaře roku 2003. Už následující rok vydali
na labelu Purrr Records minialbum nazvané 6 chants pour les chats
. Písnička Rendre temps z EP se objevila jako součást soundtracku,
který sestavil Jan P.Muchow k slovenskému
filmu O dve slabiky pozadu. Při nahrávání další desky, singlu
Analogue & Acoustique, použila kapela kromě zpěvu jenom samé
akustické a analogové nástroje. Písničky jsou vzdušnější, jemnější,
folkovější. MM nahráli také hudbu k animovanému filmu Baničtí
rytíři Terezky Roháčkové, remixovali sanfranciské
Deerhoof, koncertovali společně s B.Fleischmannem
a Mashou Qrellou a jejich skladby
se objevili na několika kompilacích.
Šansony. Hity. Cajdáčky. Romantika ve třech
minutách. Radost. Zasněný pop. Odvaz. Lehký bigbít i špetka psychedelie.
Miou Miou jsou kapela velmi poetická, a jako taková zdaleka ne
pro všechny. Kdo jí ale dokáže naslouchat, bude za to po zásluze
odměněn krásnou a intimní hudbou.
|
