|
Program na duben 2007 - anotace
středa 4. duben 2007 ve 20 hod.
- BRINK MAN SHIP (Švýcarsko)
(urban electronic jazz)
Jan Galega Brönniman – sopránsaxofon, basklarinet, elektronika
René Reimann – el. kytara
Emanuel Schnyder – kontrabas, baskytara
Christoph Staudenmann – bicí, elektronika, laptop
O tom, že současný švýcarský jazz je téměř vždy příslibem něčeho mimořádně zajímavého se diváci Divadla 29 mohli přesvědčit před dvěma lety, kdy zde koncertoval skvělý groovejazzový kvartet pianisty Nika Bärtsche anebo ještě dříve při vystoupení Pierra Audetata a jeho projektu My body electric, ve kterém se pojil jazz s elektronickou hudbou a videoartem. Skupina Brink Man Ship, která hledá nové cesty v propojování jazzu s elektronickou a taneční hudbou, rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu co současná švýcarská hudební scéna nabízí.
Saxofonista Jan Galega Brönnimann, kytarista René Reimann, Emanuel Schnyder na basu a Christoph Staudenmann, který ovládá rytmické nástroje a sampler se dotýkají hudby na hranici moderního jazzu, elektronické taneční hudby, rocku, drum´n´bass a kolektivní volné improvizace. Kapela sama svou hudbu označuje jako urban electronic jazz a svůj zvuk definuje jako „postmoderně-urbanisticko jazzový s množstvím kontrastních ploch a proměňujících se melodií". BMS jazz vnímají především jako otevřený prostor, kde lze experimentovat a komunikovat s hudebními a rytmickými prvky různých stylů a kulturních vlivů. Výsledný hudební tvar nabízí neotřelý a svěží mix překypující různorodými hudebními náladami a barvami, hypnotickou naléhavostí, humorem a živelnou radostí ze hry. Kapela má na svém kontě čtyři studiová alba. V roce 2006 vyšlo jejich zatím poslední cd „The right place to be lost “ , které bylo hudební kritikou nadšeně přijato a označováno za nejkreativnější počin posledních let na švýcarské jazzové scéně. Vokální složku zde znamenitě obstarává pátý člen skupiny Brink Man Ship vokalista a raper Nya známý také z několika alb Erika Truffaze , jehož skupiny byl v letech 1996 – 2002 členem a s nímž příležitostně vystupuje dodnes.
Zakladatel Brink Man Ship, saxofonista Jan Brönniman (1969) patří k inspirativním osobnostem současné švýcarské jazzové hudby. Skládá hudbu k divadelním představením a tanci, spolupracuje s řadou jazzových kapel a také s dj´s. Zkoumá možnosti propojování akustického zvuku saxofonu a klarinetu s elektronicky generovanými zvuky a rytmy. Spolupracoval s takovými hvězdami jako je slavný norský trumpetista Nils Peter Molvaer, švýcarský bubeník Pierre Favre nebo americký klavírní virtuoz Kenny Werner.
Koncert je pořádán v rámci projektu Jazzconnexion 2007 za podpory MK ČR, Pardubického kraje a statutárního města Pardubice.
Vstupné: 120 Kč, studentské: 90 Kč
www.brinkmanship.ch
úterý 10. duben 2007 ve 20 hod.
-
LACO DÉCZI & CELULA NEW YORK (USA)
Ve Spojených státech žijící slovenský trumpetista Laco Déczi patří mezi nejvýraznější osobnosti bývalého československého jazzu. Narodil se roku 1938 v Bernolákově. V letech 1957 až 1962 hrával amatérsky v Bratislavě. V šedesátých letech byl (již v Praze) členem legendárního souboru SHQ Karla Velebného , jímž prošla většina naší jazzové špičky. Později založil vlastní sexteto Jazz Celula , která vydala několik pozoruhodných alb. V průběhu několika let se v Jazz Celule objevilo mnoho skvělých českých a slovenských hudebníků – Laco Tropp, Svatopluk Košvanec, Josef Vejvoda, Karel Růžička, nebo Petr Král. Souběžně byl Déczi rovněž členem JOČR a vystupoval též v duu s kytaristou Zdeňkem Sarkou Dvořákem . K jeho významným hudebním nahrávkám patří bezpochyby album Jazzissimo (1982). Jedná se o živou nahrávku z Jazz klubu Parnas. Dostal se i k filmu - ve snímku Kalamita Věry Chytilové si po boku Bolka Polívky zahrál víceméně sám sebe a se spisovatelem Jirkou Šebánkem točil v sedmdesátých letech „na vlastní triko“ krátké filmy (např. První fáze vývoje konzumní společnosti, ještě než se naučila konzumovat nebo Předem pomstěná vražda). K řadě filmů a televizních pořadů napsal také hudbu.
Od roku 1985 žije Déczi v USA, kde sestavil s převážně americkými muzikanty soubor Celula New York . Jako bubeník v ní působí i jeho syn Ladislav "Vajco" Déczi. S touto skupinou pravidelně hrává v jazzovém klubu na 70. ulici v New Yorku. V New Yorku má též vlastní nahrávací studio.
Svérázný recesista Déczi ve své hudbě klade hlavní důraz na bezprostřednost a pohotovou improvizaci. Přichází s množstvím původních skladeb, ale neméně zajímavá bývají i jeho provedení klasických jazzových standardů. Déczi nic nepředstírá a vždycky se snaží být sám sebou. Ve své tvorbě se oprošťuje od všeho nedůležitého přikrášlování a rád si dělá legraci z uhlazených, navoněných a napomádovaných komerčních zpěváků a hudebníků. Décziho hudba je osobitou směsí groovy jazzu a tichomořského folklóru.
Koncert pořádá Český rozhlas Pardubice ve spolupráci s Divadlem 29.
Vstupné: 140 Kč
www.lofish.com/laco
čtvrtek 12. dubna 2007 ve 20 hod.
- SERGE AMBERT: Ephémere / Ztracené duše
Tanečník a choreograf Serge Ambert zahájil svoji uměleckou dráhu u divadla. Poté tančil na scéně baletu Opery v Lyonu a se souborem Ris et Danceries. Účinkoval také v choreografiích Andy Degroata, Jeana – Clauda Gallotty, Jacqua Fargearela a Frédérica Lescura. Od roku 1993 působí se skupinou Christine Bastin nejen jako tanečník, ale také jako asistent choreografie a režisér zvuku. V roce 2 001 vytvořil sólové dílo „La Sentinelle / Hlídka“. Serge Ambert je autorem choreografie pro osm českých tanečnic „Cestou s ní“, která měla premiéru v Praze v roce 2 003 . V říjnu 2 005 jsme mohli Serge Amberta vidět v Divadle 29, kde uvedl představení La felure du papillon / Rozpolcení motýla.
Večer je složen ze dvou samostatných choreografií:
“Ephémere”
Sólo – choreografie: Serge Ambert
Interpretace: Bětka Májová
Hudba: Scanner
Světla: Serge Ambert a Vladimir Burian
Ephemere : Z řeckého « ephemeros » : jednodenní
L'ephemere (jepice) je okřídlený hmyz připomínající malou vážku. Život dospělého jedince trvá mezi jedním až deseti dny, jeho larva však předtím žije několik měsíců ve vodě.
“ephemere, křehkost,
spojení života a zániku,
každý okamžik je probuzením,
první vzlet směřuje k věčnému spánku,
nekonečně a věčně”
Koprodukce : les alentours reveurs, LaSKupina
“ Ztracené duše“
Sólo – choreografie a interpretace: Serge Ambert
Hudba: Daniel Teruggi a Leoš Janáček
Světla: Patrick Debarbat
Kostýmy: Aline Querengässer
Asistentka: Sophie Ripoche
„Tématem sóla je vnitřní exil postavy, která se pohybuje v kruhovém prostoru. Balancuje mezi pády a transcedencí na okraji propasti, často je v očekávání toho, co nenastane, a zároveň je živena vzpomínkami. Tato postava hledá světlo, které by jí ukázalo cestu z kruhu ven, do vnějšího světa, který může objevovat.“
Koprodukce : les alentours reveurs, LaSkupina, Institut Français de Prague, Espace de cultures du pays Nivernais-Morvan/ville de Corbigny, Experimentalni Prostor NoD.
Představení pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu „Ostrovy v pohybu“. Tento projekt je realizován za podpory MK ČR, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje.
Vstupné: 90 Kč
čtvrtek 19. dubna 2007 ve 20 hod.
-
GOTHART
Janko Mijaktić Klíma - zpěv, cistra, kytara, gajdy, darabuka
Petko Mijaktić Koláček - zpěv, klarinetino, příčná flétna, cistra
Helena Mijaktić Koláček - zpěv, housle
Veronika Mijaktić Neundorf - zpěv, violová Fidéla
Marko Mijaktić Vojtěch - zpěv, akordeon
Karlo Mijaktić Zich - zpěv, baskytara, kontrabas
Bety Mijaktić Josefy - zpěv, davul, darabuka
Mitko Mijaktić Stančík - bicí
Na své první letošní turné vyrazila v březnu skupina Gothart , jedna z mála českých kapel, které mixují balkánské rytmy s novátorským hudebním myšlením a elektronikou. Jednou z jejich koncertních zastávek bude i Divadlo 29.
Zatímco na předchozích albech skupina experimentovala s funkovou dechovou sekcí či s opojným "rakija'n'rollem", jejich nejnovější CD Rakioactive představuje unikátní propojení elektroniky s balkánskými tradicemi. Pulsující hypnotický zvuk Rakioactive lze přirovnat k albům krále africké hudby Salifa Keity či alžírského rebela Khaleda : tóny tradičních nástrojů vytvářejí pevnou skořápku, kterou vyplňuje třaskavá směs elektronických rytmů a textur. Nové album překvapuje i repertoárovou šíří - vedle osvědčených bulharských a makedonských písní je tu i jedna z řecké osady na pobřeží Afriky.
Pražská kapela Gothart funguje od roku 1993. Za tuto dobu prošla zásadními žánrovými posuny, změnami v sestavě, vydobyla si post tuzemské špičky world music a vydala několik alb. Gothart je jedním z nejúspěšnějších domácích souborů čerpajících inspiraci na poli lidové hudby. Těžištěm jejich tvorby jsou v posledních několika letech lidové písně balkánských národů, které hudebníci opatřují originální instrumentací a svébytným pojetím. Chvályhodně se nespokojují s "pouhým" věrným ztvárněním bulharských, řeckých či romských lidovek, nýbrž se snaží o to, aby skladbám vtiskli vlastní "gothartovský" výraz. Více či méně úspěšně je tak obohacují o nové interpretační dimenze. Krédem členů Gothartu vždy bylo přivlastnit si objevenou hudbu aniž by ji připravili o duši. V jejich případě nejde o snadný převlek vycházející vstříc moderním trendům, jako spíše o další zastávku při putování napříč časem a evropskými kulturami.
Skupina Gothart se věnovala původně středověké hudbě. V reedici vyšlo v roce 1999 album Optimi de… s mariánskými skladbami starého Španělska. Po albu Adio querida přišla kapela v roce 2001 s mimořádně zdařilou kolekcí Cabaret. Skočné melodie z Řecka, Arménie, Rumunska, Bulharska a dalších balkánských zemí interpretuje Gothart s takovou přesvědčivostí, jako u nás málokdo. V roce 2003 pak vyšlo album Rakija'n'roll.
Otázka, jestli mohou Češi hodnověrně interpretovat bulharskou, cikánskou, makedonskou či rumunskou hudbu, je asi tak namístě, jako se ptát, jestli lidé narození ve 20. století dokážou interpretovat hudbu středověku. V případě pražské kapely Gothart je odpovědí dvakrát ano.
úterý 24. duben 2007
-
BESEPPY (USA)
SELFBRUSH (CZ)
BESEPPY (USA)
Bethany Lacktorin - housle, G5, fxs, zpěv
Beseppy , vlastním jménem Bethany Lacktorin , pochází z Minneapolisu; v současnosti však trvale žije v Praze. Její sólový elektroakustický projekt je založen na spojení zvuku houslí, zpěvu a realtimeové manipulace s loopy a feedbacky. Koncem loňského roku Beseppy představila nové album nazvané Sferic Witch, vytvořila zvukovou instalaci Smoking Garden a zároveň se objevila jako host na albu Watching Black od EOST . Bethany Lacktorin je v současné době také druhým regulérním členem selFbrush.
Koncert je součástí projektu Electroconnexion 2007 , který je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje a statutárního města Pardubice.
SELFBRUSH (CZ)
Václav Havelka - kytara, zpěv
Bethany Lacktorin - housle, zpěv
Václav Havelka alias selFbrush na sebe poprvé výrazněji upozornil v roce 2004 debutovým albem Ghost of a Handshake (Good Day Records), po jehož natočení zhruba přes rok fungovala i kapelní verze projektu. Ta se však loni rozešla a Václav se opět vydal vlastní cestou. Smog, Will Oldham, Wilco, Beck, Tom Waits, Hayden, M. Ward, Sonic Youth, Sparklehorse, Devendra Banhart, Mark Lanegan, Cocorosie - to je jen stručný kamínek z mozaiky osobností a projektů, které ovlivňují současný syrový hudební výraz selFbrush. Touha po dosažení autentického zvuku jeho nové nahrávky jej díky prozřetelnému nápadu kamaráda Petra Bergmana dovedla až na italský venkov do vesničky Groce di Piave, kde společně s producentem Massimem Sartorem nadvakrát vznikla celá nová albová kolekce Three Names. Výsledkem spontánního natáčení je neotřelý lo-fi sound s upozaděnými zvuky a šelesty, umocňující atmosféru písní vycházejících z tradice americké písničkářské scény s nepřeslechnutelným country feelingem.
Přes zájem několika tuzemských vydavatelství nakonec album našlo domov na vlastní značce Absent Hour Records. Ještě před jeho vydáním vyšla v říjnu skladba Did Not Call na kompilaci Nevermind The Bloosoms! (Ugly Dogs Records), kterou Václav podpořil týdenní šňůrou po severoitalských klubech. Spolupráce s muzikanty z Apeninského poloostrova bude pokračovat i v budoucnu: na začátku února 2007 proběhlo české miniturné selFbrush s Mattiem Colettim , který má přes svůj mladý věk na kontě už několik alb s různými kapelami, v jednání je licenční vydání Three Names na značce A Silent Place. Za zmínku jistě stojí i Václavova aktivní účast v čele táborské kapely Please The Trees (aktuální reinkarnace členů Some Other Place ), za sebou má i kolaborace s americkým písničkářem King Vitaminem , pianistkou a malířkou Ladislavou Gažiovou nebo The Ecstasy of St. Theresa . Jeho současnou hudební partnerkou je americká zpěvačka a houslistka Bethany Lacktorin , která má na svědomí též vlastní experimentálně-elektronický projekt Beseppy .
Vstupné: 80 Kč
www.beseppy.com
www.selfbrush.com
středa 25. duben 2006 ve 20 hod.
-
CILIJEN (CZ/FR)
Za maskou (text a hudba: Cécile Boiffin )
Srdce v kameni (text: Michelangelo Buonarotti, hudba: Cécile Boiffin )
Cécile Boiffin - bicí nástroje
Jan Sklenář - hlas
Bicí - rytmus - hlas - pohyb. Co se může stát, když se sejde herec s hráčkou na bicí nástroje? Tvorba dvojice CILIJEN balancuje někde mezi koncertem, scénickým čtením a divadlením představením. Francouzská skladatelka, perkusistka a hráčka na bicí nástroje Cécile Boiffin a herec Klicperova divadla v Hradci Králové Jan Sklenář v projektu Cilijen zkoumají možnosti propojování hudby s mluveným slovem a divadelním gestem. V Divadle 29 se Cilijen představí s autorským programem složeným ze dvou částí. První část je postavena na textu povídky Za maskou a několika básních Cécile Boiffin s hudbou složenou výhradně pro bicí. Text povídky a hudební part vznikaly a vzájemně se prolínali již od samotného zrodu. Druhá část s názvem Srdce v kameni hudebně a herecky interpretuje pásmo z básní a dopisů renesančního umělce Michelangela Buonarottiho.
Cécile Boiffin žije již deset let v České republice. Působí v Komorní filharmonii v Pardubicích a kromě interpretace vážné hudby a skládání se věnuje sólovému vystupování i hraní ve folkjazzové kapele Muziga nebo v bubenické world music skupině Rasin Akirfa. Cécile Boiffin pracuje s velkou škálou melodických a dynamických možností, které jí nabízí instrumentář složený z širokého spektra bicích nástrojů včetně neobvyklých perkusivních nástrojů. C. Boiffin ve své hudbě uplatňuje prvky moderní vážné hudby, minimalismu, folklórní hudby i jazzu.
Představení je pořádáno v rámci projektu Cizinci v Čechách 2007 za finanční podpory Pardubického kraje a statutárního města Pardubice.
sobota 28. duben 2007 v 19 hod.
- HANA VOŘÍŠKOVÁ, HELENA VEDRALOVÁ: Kde lásko, kdes byla ?
MUZIGA: Jedním dechem
Hudebně loutkové představení. Milostná lidová poezie v obrazech a písních. Dvoje housle, hodně písniček a všelijaké malé a ještě menší pohyblivé obrázky.
Hana Voříšková
Výtvarnice, loutkářka a učitelka výtvarného oboru ZUŠ v Chocni. Provozuje několik miniaturních loutkových her. Hrává v komorním prostředí divadel a v rodinách (při rodinných návštěvách, oslavách narozenin, Vánoc apod.). Představení jsou určena pro malý počet diváků, ta nejmenší jenom pro jednoho. (Návštěvníkům se slabším zrakem se doporučuje mít při sobě brýle.)
Helena Vedralová
Houslistka, zpěvačka a učitelka hry na housle na ZUŠ ve Vysokém Mýtě. Dlouhodobě se zabývá etnickou hudbou, především valašským folklórem. Koncertuje se skupinou Muziga (CD: Jaborové husličky, Hej lesem, O lásce) a Horská karavana (s Feng-yűn Song) (CD: Horská karavana , Song z dračího člunu). Je autorkou scénické hudby k několika divadelním představením. Občas vystupuje i jako interpretka soudobé vážné hudby (M.Smolka).
Koncert po přestávce:
MUZIGA : JEDNÍM DECHEM
Valašské lidové písničky.
Helena Vedralová – zpěv, housle, viola
Bharata Rajnošek – trubka, flétna, saxofony
Bharata Rajnošek
Hráč na saxofony, trubku, flétnu, trombón a klávesové nástroje. Člen Jazzového orchestru Českého rozhlasu a Big Bandu Felixe Slováčka. Jako hudebník spolupracuje s kapelami: Švihadlo, Pavel Richter Band, Jazz Heads, Marek Šmaus Kvartet, Dubonet, Vesna Caceres a Ánima, Atarez, Tandem plus, Muziga a Agon Orchestra. Žije v Praze.
Představení pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu „Ostrovy v pohybu“. Tento projekt je realizován za podpory MK ČR, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje.
Vstupné: 80 Kč
www.muziga.mineral.cz
|
