Program Divadla 29
Program Divadelního klubu

Divadlo 29
Dramaturgie
Vstupenky
Kontakt
Archiv
Dokumentace
Spolupracovníci
Sponzoři
Odkazy
Myspace






 
Pardubice
ul. Sv. Anežky České č.p. 29


Program na duben 2006 - anotace



4. května 2006 ve 20 hod.

  • PETR VÁŠA: Tomvansong (kresby pastelem)

    Vernisáž výstavy pastelových kreseb z rozsáhlého cyklu Tomvansong brněnského performera, hudebníka, textaře a výtvarníka Petra Váši, která uvede jeho večerní program fyzického básnictví Tomvansong – Situation. Výstava v Klubu Divadla 29 potrvá do 28. 4. 2006. Otevřeno je vždy při představeních Divadla 29.

    www.petrvasa.cz

4. dubna 2006 ve 20 hod.

  • PETR VÁŠA: Tomvansong - Situation (Opus in trans-latin)

    První část nového projektu "fyzického básnictví", završující autorovu patnáctiletou práci na vytváření tohoto zvláštního fenoménu. Řada fyzických básní, popisujících slovem, zvukem, gestem a obrazy počátek světa, zrození hrdiny Toma Z Písně (Tom Van Song) a jeho blízkých, jejich strašný boj s relativním zlem a poměry v relativním ráji po dosažení vítězství, které nikdy nemůže být definitivní.

    Jazyk, kterým se zde mluví, je trans-latina, poetické pra-evropské quasi-esperanto. Je to vážné a je to legrace, pochopí to i malé dítě (a až do vysokého věku má pak o čem přemýšlet).

    Petr Váša se narodil v Brně (1965), kde vystudoval dějiny umění na brněnské univerzitě. Od svých patnácti let působil jako kytarista, zpěvák a textař v různých hudebních skupinách. Založil skupinu alternativního rocku Z kopce (1985) a po jejím úředním zákazu v roce 1987 Ošklid, s nímž také navzdory ústrkům pozdně komunistického režimu nahrával a publikoval své skladby. V roce 1990 založil „multi-revival“ A-Beat, který během jednoho roku na řadě koncertů postupně interpretoval dějiny rockové hudby. Po skončení tohoto projektu se už cele věnoval vynalézání tzv. fyzického básnictví , žánru spojujícího literární, hudební, pohybové a výtvarné inspirace ve výrazu pouhého hlasu a těla sólového performera nebo zvláštního druhu kresby. Po řadě sólových projektů, knižních i audiovizuálních publikací, prezentací v rozhlase, televizi a na výstavách, spoluprací s různými umělci a studenty uměleckých škol, stovkách vystoupení v České republice a v zahraničí (Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Dánsko, Francie, Švýcarsko, USA), založil v roce 2000 hudební skupinu Ty Syčáci , s níž zatím vytvořil dva písňové cykly a dvě experimentální opery. V roce 2004 zahájil projekt „fyzických básní v trans-latině“ Tomvansong , svérázně řešící otázky osobní a jazykové identity.Základní myšlenkou fyzického básnictví je vytváření komplexního jazyka, osobního a univerzálního zároveň, originálního svým propojením s tradicí. Hlavními inspiracemi fyzického básnictví jsou – kromě každodenního života – dějiny různých uměleckých oborů, religionistika, psychologie a biologie. Jeho úplným prvopočátkem byly příležitostné žertovné recitace básně Lokomotivám se motají kola, hlasově a pohybově dramatické parodie na ruský futurismus, kterými Petr Váša bavil své publikum od roku 1985.

    Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektů „Ostrovy v pohybu“ a „TextConnexion“. Tyto projekty jsou realizovány za podpory MKČR, Státního fondu pro kulturu, Pardubického kraje a Statutárního města Pardubice.

    Vstupné: 90 Kč

    www.petrvasa.cz

    PETR VÁŠA

7. duben 2006 ve 20 hod.
  • DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU
    JIŘÍ JELÍNEK A KOL. : SVŮDNÉ J.

    Loutková variace na donjuanovské téma plná milostných i nemilosrdných písní.

    Představení Svůdné J. je po inscenaci Paris druhým autorským představením Jiřího Jelínka, který spolu s představitelem hlavní role Jiřím Knihou vstoupil letošní sezónou do angažmá Divadla Husa na provázku. Spolu s autory hudby Janem a Bárou Kratochvílovými působí v Divadle DNO v Hradci Králové. Představení Divadla DNO byla již dvakrát oceněna cenou za nejlepší loutkovou inscenaci roku Zlatý Erik, cenou Divadelních novin, cenou festivalu Next Wave a množstvím cen z amatérských festivalů jako jsou Loutkářská Chrudim, Jiráskův Hronov a další.

    Vášnivý plenitel dívčích snů a pokojíčků vyráží na svaté tažení za láskou. All you need is lov(e)? Přijďte zamávat provlhlými kapesníčky s monogramem k rychlíku super-city, mimořádně bez příplatku.

    Cestou neúnavně milují, zapáleně muzicírují a vášnivě pějí živí i dřevění muži tak urostlí a dámy tak krásné, až srdce zabolí. Nesmazatelně se do Vašeho osrdí zapíší oprášení i zcela čerství milovníci divadla Husa na provázku Jiří Kniha , Jiří Jelínek a osudové svůdnice Dita Kaplanová , Kateřina Jebavá nebo Gabriela Štefanová , Bára a Jana Kratochvílovy .

    Představení mělo premiéru 18. 3. 2006 na Sklepní scéně Divadla Husa na provázku v Brně.


    SVŮDNÉ J.

    Vstupné 90 Kč
    www.provazek.cz


13. duben 2006
ve 20 hod.


  • ZUZANA LAPČÍKOVÁ

    Zuzana Lapčíková už léta patří k nejžádanějším sólovým zpěvačkám a cimbalistkám na naší folklórní scéně. Po absolvování gymnázia studovala hru na cimbál u Milady Vlasákové na brněnské konzervatoři. Touha po poučené interpretaci hudebního folklóru ji přivedla ke studiu oborů etnologie a hudební věda na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1980 působí ve folklórním souboru Včelaran, v němž se projevuje nejen jako muzikantka a tanečnice, ale též jako autorka (dramaturgicky i hudebně pro něj např. připravila folkloristické pásmo s názvem Balada o Veruně, které vyšlo na CD). Sbírky moravských lidových písní Františka Sušila, Františka Bartoše a Leoše Janáčka ji inspirovaly k vlastní sběratelské činnosti v terénu. Hrála a nahrávala s několika cimbálovými muzikami, s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, ale též s Pražskou komorní filharmonií, Virtuosi di Praga, Státní filharmonií Brno a dalšími orchestry. Spolupracovala také například se skladatelem Milošem Štědroňem nebo zpěvačkou Idou Kelarovou.

    Lidovou píseň chápe Lapčíková jako živý a dynamický fenomén, který je nutno představovat nikoli v ustrnulé formě, ale v nejrůznějších hudebně aktuálních souvislostech. Jednou z cest takové aktualizace jsou fúze hudebního folklóru s různými žánry populární hudby. V případě hudebních aktivit Zuzany Lapčíkové jde zejména o spojení lidové hudby s jazzem. V roce 1993 založila spolu s jazzovým klavíristou a skladatelem Emilem Viklickým a primášem Hradišťanu Jiřím Pavlicou volné seskupení muzikantů s názvem Ad lib Moravia . S Viklickým a jeho jazzovým triem potom absolvovala mnoho koncertních vystoupení doma i v zahraničí a natočila několik CD. V roce 2001 např. vyšlo ve Spojených státech pozoruhodné album Morava , na kterém hrají Lapčíková a Viklický moravské písně v jazzových úpravách spolu s legendárním kontrabasistou Georgem Mrazem a bubeníkem Billym Hartem . Album zaznamenalo pochvalné ohlasy zahraniční kritiky. Spolu s Emilem Viklickým a Petrem Růžičkou natočila v témž roce také komorní monotématickou nahrávku Uspávanky. V umělecké spolupráci Zuzany Lapčíkové a Emila Viklického se setkáváme s velmi pietním a přitom hudebně aktuálním uchopením moravského hudebního folklóru. Písně (převzaté většinou ze sbírek z 19. století) zde mají svůj původní nápěv i text, šetrný jazzový doprovod je pak obohacuje o nový rozměr, který spočívá zejména v zajímavých harmoniích a pozoruhodné zvukové barvě jazzového tria a cimbálu. Aktivitami Zuzany Lapčíkové z poslední doby jsou mj. úspěšné uvedení představení Ej, hora, hora na závěr pařížského multižánrového festivalu Ille d'France a nahrávka CD Strom života – kolekce moravských lidových písní o stromech.

    Vstupné: 140 Kč
    www.zuzanalapcikova.com

    ZUZANA LAPČÍKOVÁ

20. duben 2006 ve 20 hod.
  • FACE OF THE BASS


    Beata Hlavenková
    - klávesy (Fender Rhodes & syntezátor)
    Jaromír Honzák – kontrabas
    Roman Vícha - bicí

    Jeden z nejlepších českých jazzových kontrabasistů Jaromír Honzák vyráží na turné se svou zbrusu novou kapelou Face of the Bass. „Nachystal jsem po dlouhé době ryze český projekt, na němž se kromě mne skladatelsky podílí i mladá a nadějná pianistka Beata Hlavenková . Nové trio je hudebně i zvukově ještě o kousek dál od jazzového mainstreamu než můj česko-polský jazzový quartet. Hudba není žádná prvoplánová fusion music, spíše se chci pokusit dát volný průběh různým inspiračním impulsům, které není možné naplno realizovat v mém kvartetu,“ říká Jaromír Honzák.

    Beata Hlavenková je absolventkou Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a University of Massachussets. Během svých konzervatorních studií složila řadu děl z oblasti vážné hudby. Během studií v USA byl jejím hlavním zájmem již jazz. Beata vystupovala např. s Johnem Claytonem, Curtisem Fullerem, Adamem Kolkerem a dalšími významnými hudebníky. Po návratu do České republiky se aktivně zapojila do místní hudební scény – hraje ve společném projektu se svým manželem Patrikem zvaném S'aight a založila své vlastní trio. Dále působí např. s Lenkou Dusilovou a Ondřejem Konrádem. Učí kompozici a jazzové piano na jazzovém oddělení VOŠ J.Ježka.

    Jaromír Honzák je absolventem Státní konzervatoře v Teplicích a ročního stipendijního studia na Berklee College of Music v Bostonu. Jako vynikající basový hráč spolupracuje se všemi generacemi českých jazzových muzikantů a pravidelně vystupuje jak na české, tak i mezinárodní jazzové scéně. Začínal ve skupině Naima , hrál v Triu Karla Růžičky a doprovázel řadu zahraničních sólistů (Bill Hardman, Phil Wilson, Art Farmer, Victor Lewis atd.) Po návratu z USA se zaměřil na vlastní projekty. Natočil 3 autorská CD, vede svůj česko-polský kvartet, je členem skupiny bratří Ebenů, tria Davida Dorůžky a vedoucím jazzového oddělení VOŠ J. Ježka.

    Roman Vícha v současnosti dokončuje studium na výše zmíněné škole a již dnes je jedním z nejvyhledávanějších mladých bubeníků. Jeho stylový záběr je široký o čemž svědčí množství kapel, ve kterých hraje: Soil, Gumbo Ondřeje Konráda, Muff, Thelonica.

    Vstupné: 100 Kč
    www.jazzdoregionu.cz


    FACE OF THE BASS


22. duben 2006 ve 20 hod.

  • TARA FUKI

    Andrea Konstankiewicz -Nazir - violoncello, zpěv
    Dorota Barová - violoncello, zpěv

    Violoncellové duo Tara Fuki vystupuje přibližně od roku 2000. Za tu dobu stihlo vydat dvě autorská CD ( Piosenki do snu (2001) a Kapka (2003) a odehrát bezpočet koncertů v Čechách, ale i v zahraničí, kde koncertuje stále více. Obě energické violoncellistky pocházejí ze severní Moravy, kde se však na ostravské konzervatoři minuly. Setkaly se až roku 1998 při studiu hudební vědy na filosofické fakultě v Brně. Andrea Konstankiewicz působila například v mezinárodních skupinách Rale a Boo , Dorota zpívala s brněnskými skupinami Chorchestr , vystupuje s kapelou Asyl Akt a spolupracuje s brněnským divadlem Neslyším . Za hudbu k divadelnímu představení Dům Hluchého (Dorota Barová a Zdeněk Kluka) byla oceněna třetí cenou Thalie v divadelní sezoně 2003.

    Ve své hudbě i textech se Tara Fuki nechávají inspirovat poetikou noci a snů, které chápou jako extrakt podvědomí. Stejně jako sny, dokáže jejich hudba něžně hladit a konejšit, ale také bolet svou brutální naléhavostí. Jejich hudební styl je natolik svébytný, že se vymyká jakémukoli zařazení, ale zcela jistě prahne po komunikaci s vnímavým a otevřeným posluchačem, který se nebojí snít. Jejich hudba nejde vsunout jenom do krabičky crossover, world music nebo new age, není ani tak o slovu, i když velmi poetickém, jako o pocitu, o atmosféře, náladě, o snaze zachytit nezachytitelný okamžik plynutí času. A to obě zpívající violoncellistky dělají po svém a naprosto věrohodně. Nevšední autorské písně Tara Fuki jsou většinou vystavěné na výrazném rytmickém motivu v pizzicatu, často ani neměnícím svou harmonii. Častá hra bez smyčce je vůbec pro duo typická a dodává jejich skladbám zvláštní, neoposlouchanou barvu. Užití měkké polštiny v převážné většině skladeb (používají ale také francouzštinu, češtinu a jazyk tarafuki) jim propůjčuje další kouzlo.

    TARA FUKI


    Vstupné: 140 Kč, studentské 110 Kč

27. duben 2006 ve 20 hod.

  • CHRISTOPH PAJER : Křižník Potěmkin (A)

    Osmdesát let po premiéře filmu, sto let po skutečném povstání v Oděse, byl k legendárnímu Ejzenštejnovu filmu složen nový soundtrack!!! Hudební doprovod k filmu Křižník Potěmkin Sergeje Ejznštejna (1898 – 1948) představuje první sólový projekt rakouského multiinstrumentalisty a skladatele Christopha Pajera (1974), žijícího v České republice. Náročný sólový projekt vznikl přesně sto let od oděsských událostí (1905), které ve svém díle o dvacet let později zachytil geniální ruský režisér.

    Christoph Pajer je znám především jako člen česko-rakouského kvarteta Metamorphosis nebo brněnské rockové skupiny BOO . Pajerovy aktivity jsou však mnohem širší. Věnuje se elektronické a elektroakustické hudbě (především v projektu Ground Lift s rakouským experimentátorem Oliverem Stotzem), divadelní hudbě (nejnověji spolupracuje s mezinárodní divadelní skupinou Mammacallas Compagnie na představení Fields) a improvizované hudbě ve dvojici s kytaristou Danem Janálem či v triu s britským bubeníkem Marcusem Godwynem a kytaristou Martinem Alacamem.

    Pajerův hudební a zvukový doprovod Ejzenštejnova snímku zcela pomíjí klasickou tradici hudebních doprovodů k němým filmům – ať už klavírních nebo orchestrálních. Vychází z digitálně upravovaných a manipulovaných nahrávek jednotlivých hudebních nástrojů, ke kterým jsou přidávány živě hrané nástroje. Pajer se svou hudbou usiluje o přísné sledování rytmu střihu avšak v žádném případě svou hudbou neilustruje děj filmu.

    „ Jeho hudba má na hony daleko od konformně najazzlých produkcí profesních doprovázečů němých filmů, kteří své mistrovství spatřují v dokonalém podřízení se filmovému ději a v co nejvěrnějším napodobení atmosféry zobrazované události. Pajer svou hudbu odmítá přiblížit imaginárnímu zvuku obrazu nejen tam, kde se to přímo nabízí, ale často se rozchází i s precizní rytmikou snímku a nechává své tóny volně obtékat juxtapozice obrazů. Pajerova hudba však není ani naprosto mimoběžný, paralelní projev záhadně inspirované mysli umělcovy – není nahrávkou, která je k obrazům pouze přiložená. Hudba s obrazy komunikuje – a často je to ještě silnější: je do nich zaklíněna jako by s nimi zápasila.“ (z recenze Terezy Hadravové)

    Křižník Potěmkin je pravděpodobně nejcitovanějším snímkem filmové historie. Na jeho mýtus zadělalo již hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu, které jej dvakrát (v letech 1952 a 1958) určilo za nejlepší film všech dob. Nejcitovanější scénou snímku se stala sekvence masakru na oděsském schodišti, ve které je zároveň obsažena tresť režisérových montážních postupů. Sugestivnost filmu zobrazujícího revoluční vzpouru ruských námořníků se však nezamlouvala v mnoha zemích. Proto byla „nežádoucí“ výbušnost díla v době premiéry uměřována cenzorskými nůžkami. I po našich klubech nedávno kolovala hodinová kopie z Národního filmového archívu. V Divadle 29 však bude uvedena plná pětasedmdesátiminutová verze snímku.

    Představení je uváděno v rámci projektů Cizinci v Čechách a Electroconnexion za podpory MK ČR a statutárního města Pardubice.

    Křižník Potěmkin

    Vstupné: 100 Kč
    pajer.klingt.org

    Potemkin excerpt 1
    Potemkin excerpt 2

    Program na květen 2006 najdete zde



© Divadlo 29, 2002-2006 | webdesign & web update: Divadlo 29