Program Divadla 29
Program Divadelního klubu

Divadlo 29
Dramaturgie
Vstupenky
Kontakt
Archiv
Dokumentace
Spolupracovníci
Sponzoři
Odkazy
Myspace






 
Pardubice
ul. Sv. Anežky České č.p. 29


Program na únor 2006 - anotace



3. únor 2006 v 19 hod.

  • LIBOR KREJCAR : Voko bere

    Jiřímu Lacinovi + Antonínu Šimkovi im memoriam.

    Vernisáž výstavy sochaře a výtvarníka Libora Krejcara. Výstavu uvede Jaroslav Kořán a I.M. Jirous. Funébrmarš zahraje Vratislav Brabenec.

    Sochař Libor Krejcar patří k výrazným představitelům současného českého sochařství. Ve své tvorbě navázal na vývojový podnět silného proudu tzv. české výtvarné grotesky 70. a 80. let. Své výtvarné pojetí však rozvinul do jiných konsekvencí. Existenciální lidský příběh nenahlíží v kritické reflexi banality a absurdity, ale naopak v poloze jakéhosi chladného odstupu, stylizace a obřadné vznešenosti, v níž na ostří nože balancuje vážnost s hravostí, tragika s ironií a humorem. Tématem již není životní příběh sám v absurditě svého údělu, ale hra, metafora hry jakožto hry života. Tímto posunem k distanci a práci s jazykem souvisí Krejcarova tvorba s postmodernismem, ačkoliv autor nesdílí jeho program v úplnosti a zachovává si vůči němu nezávislý postoj.

    Výstava v Divadelním klubu Divadla 29 je věnována památce malíře Jiřího Laciny a psychologa Antonína Šimka. Potrvá do 3.3. 2006. Otevřeno od 18 hodin v rámci představení Divadla 29 a po předchozí domluvě.

    www.liborkrejcar.com

    LIBOR KREJCAR

3. únor 2006 ve 20 hod.
  • IVAN M. JIROUS : Autorské čtení

    Ivan Martin Jirous. Básník, esejista, výtvarný kritik, novinář, od roku 1969 umělecký vedoucí hudební skupiny The Plastic People of the Universe a v 70. a 80. letech , kdy začíná užívat jména Magor, organizátor českého undergroundu. Člověk divokých osudů, jasného lidského přesvědčení. Ctitel čistoty, něhy a spravedlnosti.

    V letech 1963-69 vystudoval dějiny umění na FF UK, poté pracoval v časopisu Výtvarná práce. Na přelomu 60. a 70. let se Jirous stal teoretikem (a "ministrem vnitra") sdružení umělců Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu . V té době se živil jako noční hlídač a pomocný dělník. Nedlouho po té odsouzen s přáteli Brikciem, Daníčkem a Kořánem za hospodský konflikt s majorem StB ve výslužbě k deseti měsícům vězení. Po propuštění ihned organizuje I. festival druhé kultury v Postupicích a v roce 1975 píše ústřední text o kořenech a podstatě nezávislé kultury, s nadčasovým významem - Zprávu o třetím českém hudebním obrození . V témže roce vydal v samizdatu svou první básnickou sbírku Magorův ranní zpěv . V září 1976 byl spolu s P. Zajíčkem, S. Karáskem a V. Brabencem odsouzen za své kulturní aktivity (v jazyku tehdejší justice "výtržnictví") na 18 měsíců vězení. Ihned po propuštění, v září 1977, podepisuje Chartu 77. Za měsíc je znovu zatčen. Po odvolání je mu zvýšen vězeňský trest na rok a půl. Své texty publikoval zejména v novém samizdatovém časopise Vokno . V této době napsal také podstatnou část prózy Pravdivý příběh Plastic People . Na podzim 1981 byl spolu s F. Stárkem, M. Hýbkem a M. Fričem v souvislosti s touto činností opět zatčen a odsouzen na tři a půl roku. Jirous po odpykání trestu neustal v disidentské činnosti, ale stal se spoluručitelem za pravost podpisů pod peticí o zločinech padesátých let a o smrti P. Wonky. To byl důvod pro novou represi: v březnu 1989 dostal šestnáctiměsíční trest, který mu byl prominut teprve 25. listopadu téhož roku. Jirous tak vedle Rudolfa Battěka strávil ve vězení snad nejdelší dobu ze všech odpůrců režimu, kteří působili po roce 1968.

    Jirousovy básně vzniklé v průběhu 70. a 80. let vycházely pouze samizdatově (Magorův ranní zpěv, 1975; Magorova krabička, 1979; Magorovo borágo, 1981; Magorova mystická růže 1981). Během jednoho z vězeňských pobytů se Jirousovi podařilo ven propašovat sto osmdesát dva básnických textů, jež vytvořily vrcholnou sbírku Magorovy labutí písně (sbírka byla v roce 1985 odměněna Cenou Toma Stopparda).). Souběžně s těmito texty vznikl i soubor Magor dětem (samizdat 1986). Všech třináct básnických sbírek později vyšlo ve svazku Magorova summa (1998), zatím poslední Magorova sbírka nese název Rattus norvegicus (2004). Od začátku devadesátých let začali Jirousovy básnické sbírky vycházet v ČR oficiálně - např. Magor dětem (1991), Magorův soumrak (1996), Magorův zápisník (1997) Magorova vanitas (1999), Ubíječ labutí (2001), Popelnice života (2004). Ivan M. Jirous žije v současné době v Praze a na Vysočině v Prostředním Vydří, kde příležitostně organizuje rockové koncerty.



    DG 307 : Nosferatu



    Skupina DG 307 vznikla v roce 1973 spojením dvou významných postav české podzemní kultury – vedoucího skupiny The Plastic People of the Universe Mejly Hlavsa a básníka Pavla Zajíčka . Jejich přinejmenším neortodoxní přístup k hudební tvorbě byl v té době něčím zcela neobvyklým, a to i v oblasti vážné hudby. Jediným předchůdcem byl (u nás) Knížákův Aktuál , jisté paralely by se našly u amerických soudobých skladatelů, například u Harryho Partche , ale také u Roberta Crumba , i zde však můžeme hovořit spíše o inspiraci zprostředkované. DG 307, které kromě hlavního tandemu tvořila řada dalších, víceméně příležitostných hráčů, se nevázali skutečně ničím. Používali nehudební nástroje, zabývali se "sprachgesangem", jaký známe od Schőnberga , ale i od E.F.Buriana . Jejich tvorba byla syrová, neučesaná - ale autentická. K tomu přispívaly i Zajíčkovy texty – syrové a razantní výpovědi o vnímání světa, tehdejší reality. Nejednalo se však o nějakou politickou agitku. Zajíček byl a je básník, a tak byly jeho texty zobecňujícími reflexemi, povýšenými nad jeden konkrétní řád či společnost - jakkoli zhůvěřilou a nemravnou. Zároveň, zvláště ve starších textech, byl všudypřítomný moment nabádání, morálního apelu.

    Po procesu s Plastiky byl Zajíček v roce 1980 přinucen k emigraci. Po návratu své DG 307 obnovil. Pro skupinu zůstal nezměněný princip tvorby, jehož jádro tvoří zhudebněná poezie Pavla Zajíčka, vložená tentokrát do podstatně harmoničtějších a melodičtějších struktur, než jaké měly skladby z předexilového období. Písně na hranici hudby a syrového rituálu se během těch let přetavily ve stravitelnější, přístupnější, ale stále velmi osobitý repertoár (alba Uměle ochuceno , Siluety , Koncert , Kniha psaná chaosem ).

    Film Friedricha W. Murnaua Nosferatu – symfonie hrůzy (1922) patří k nejznámějším hororovým snímkům německé filmové školy dvacátých let minulého století. Tato adaptace slavného Stokerova románu se za dobu více než osmdesáti let od svého vzniku stala kultovní záležitostí. Dodnes je svojí fantaskní expresivitou přitahována nejrůznějšími umělci k následnému hudebnímu zpracování. Zajíček prý uslyšel o existenci slavného němého hororu poprvé tehdy, kdy byl jedním svým dávným přítelem připodobněn k představiteli titulní role filmu - upírovi Nosferatu. Možná i proto pojal úmysl sezvat své spoluhráče z kapely DG 307, violoncellového virtuóze Josefa Klíče a připravit s nimi hudební doprovod k těmto prastarým pohyblivým černobílým obrázkům. Poprvé DG 307 doprovodili živě filmového Nosferata v říjnu 2003 v kině Aero, rok poté svým vystoupením uzavírali festival Music on Film - Film on Music v kině Světozor. V obou případech zaznamenali obrovský úspěch obecenstva. DG 307 skvěle kopírují děj filmu, dramaticky vypjaté momenty střídají s uvolněnějšími pasážemi, jejich hudba ani na okamžik neztrácí nic ze své emocionality a přesvědčivosti. Totéž platí i o hlasu Pavla Zajíčka, včetně kvalitního improvizovaného textu vytvořeného na základě překladu Ester Svátkové. Záznam koncertu ve Světozoru vyšel prostřednictvím vydavatelství Guerilla Records v roce 2004 na CD. V loňském roce skupina projekt představila mj. i na koncertech v New Yorku a Washingtonu.


    Vstupné: 160 Kč
    Studentské: 120 Kč

    www.dg307.cz


    DG 307


14. únor 2006 ve 20 hod.
  • PARANEURO (Finsko/CZ)

    Jarmo Sermilä - křídlovka, elektronika
    Miroslav Posejpal – violoncello, elektronika
    Alex Švamberk – sampler, kovy, percussion, elektronika

    Paraneuro je mezinárodní hudební sdružení zabývající se improvizovanou tvorbou a využívající možností vznikajících spojením tradičních akustických nástrojů se zařízeními soudobé digitální techniky. Zvuky nástrojů jsou upravovány efektovými procesory, sampler umožňuje integrovat do koncertního provedení různé konkrétní zvuky, často dále modifikované. Analogové syntezátory vytvářejí plochy bezprostředně modulovaného a opracovávaného zvuku. Tradiční perkusívní nástroje jsou doplňovány a nahrazovány kovovými objekty, produkujícími rachoty a hřmoty. Hudební tóny a industriální "noise" jsou jen dvěma krajními póly společného hudebního jazyka. Propojením všech těchto možností se otevírají perspektivy ještě před nedávnem dost těžko představitelné.

    Paraneuro původně vzniklo jako odnož skupiny Neuro, tvořené kromě Sermiläho, Posejpala a Švamberka ještě pianistou Emilem Viklickým , a to pro vystoupení, kterých se Viklický nemohl účastnit. Absence harmonického nástroje umožnila oprostit se od pevných vazeb a volně experimentovat se zvukem, s jeho vrstvami a barvou. A tak se původně nouzové řešení, dovolující mnohem důslednější a komlexnější integraci akustiky a elektroniky než mateřský kvartet, postupně stává pro jeho aktéry stále vyhledávanější pracovní platformou, možností vytvářet postupně se vyvíjející hudební jazyk, koncert od koncertu subtilněji propojený.

    Jarmo Sermilä (1939) je hudební skladatel a organizátor hudebního života ve Finsku. Jeho tvorba zahrnuje velké množství skladeb pro nejrůznější nástrojová obsazení včetně velkých orchestrálních kompozic a skladeb pro balet. Hlavním ohniskem jeho práce je však komorní hudba a hudba elektroakustická. V sedmdesátých letech byl ředitelem Finského informačního hudebního centra. V téže době byl spoluzakladatelem a uměleckým šéfem Experimentálního hudebního studia Finského rozhlasu. V letech 1987-99 byl uměleckým ředitelem festivalu soudobé hudby Viitasaari - Time of Music. Vedle aktivit v oblasti soudobé hudby působil též jako známý a ceněný jazzový trumpetista. Kromě své umělecké a organizační práce řídí vlastní hudební a gramofonové vydavatelství.

    Miroslav Posejpal (1952) se zabývá improvizovanou hudbou. Od roku 1977 až do začátku devadesátých let působí na české alternativní hudební scéně v různých seskupeních se svým kolegou - saxofonistou Jiřím Durmanem . Od roku 1992 je členem souboru Tonton Macoutes Alexe Švamberka. Spolu s ním se později účastní natáčení alba vs. (Viklický vs. Švamberk) a práce skupin Neuro a Paraneuro. Věnuje se též vlastní elektroakustické tvorbě.

    Alex Švamberk (1961) se zabývá performancemi a zvukovými strukturami. Ve svých zvukových kolážích je ovlivněn industriálem, elektronickou a alternativní hudbou. Od začátku devadesátých let vede soubor Tonton Macoutes, pohybující se na hranicích elektroakustické komorně laděné hudby a performance, zejména pak taneční, ovlivněné stylem butó. Krátce poté se stal členem industriální noiseové skupiny Suicidal Meditations a jejího následovníka S/M .

    Koncert je součástí nového projektu Electroconnexion 2006.


    Vstupné: 80 Kč
    www.saunalahti.fi/~jase1

    PARANEURO
15. únor 2006 ve 20 hod.
  • Divadlo VOSTO5 : ZAHRÁDKÁŘI aneb Láska klíčí pod betonem

    Rodové mystérium v kapitolách

    Režie: Ondar Cihlář a Vosto5
    Výprava: Martin Chocholoušek
    Hrají: Tomina Jeřábek, Petr Marek , Petar Prokop, Halka Třešňáková a Ondar Cihlář

    Pro VOSTO5 je typická schopnost skloubit předem nazkoušenou inscenaci s otevřenou jevištní formou, která umožňuje rozehrávat dané situace okamžitou improvizací, která reaguje přímo na diváky, momentální situaci aktérů či společensko - politickou událost. Poetika divadla je založená na text - appealových kořenech slovního humoru, persifláži, nadhledu a podhledu. To vše umožňuje Divadlu Vosto5 nastavit laskavé zrcadlo dnešnímu světu, naší společnosti, oficiálnímu divadlu a sobě samotným.

    K nastudování nové autorské inscenace přizvali kmenoví členové souboru Petar Prokop, Ondar Cihlář a Tomina Jeřábek odvážnou performerku Halku Třešňákovou a filmaře, pedagoga a hudebního multiinstrumentalistu Petra Marka, známého též z kultovního improvizačního Dekadentního divadla Beruška. Tématem inscenace je pro všechny nepochopitelná posedlost naší společnosti „rýpat se v hlíně“ a zahrádkařením a chatařstvím unikat od skutečné reality současného světa. S nadhledem sobě vlastním střílejí divadelníci i do vlastních řad. Doslovným využíváním žánrových klišé velkolepých filmů a výpravných divadelních inscenací z venkovského prostředí (především tuzemské provenience) mapují tvůrci vývoj iluze o českém venkově. Jsou zahrádkáři vůbec ještě zemědělci ?!


    Vstupné: 100 Kč
    www.vosto5.cz


22. únor 2006 ve 20 hod.

  • ROBERT BALZAR TRIO

    Robert Balzar – kontrabas
    Stanislav Mácha – piano
    Jiří Slavíček – bicí

    Kontrabasista Robert Balzar patří vedle Jaromíra Honzáka k nejvýznamnějším českým jazzovým basistům, které lze zařadit do vývojové linie slavné české basové školy reprezentované světově proslulými hráči jako je George Mraz nebo Miroslav Vitouš. Balzar je kromě svého tria známý především spoluprací s předními českými vokalisty jako je Dan Bárta , Yvonne Sanchez nebo Hana Hegerová . Dále spolupracoval s řadou věhlasných jmen tuzemské i světové jazzové scény, namátkou Emilem Viklickým, Karlem Růžičkou, Wyntonem Marsalisem, Benny Baileyem, Tony Lakatosem a dalšími. Je také členem skupiny Illustratosphere Dana Bárty a formace J.A.R. Romana Holého.

    Další členové Balzar tria, pianista Stanislav Mácha a bubeník Jiří Slavíček, patří k české jazzové špičce a jsou rovněž členy skupiny Illustaratosphere Dana Bárty.

    Robert Balzar trio působí na české hudební scéně od roku 1996. Za tu dobu vydalo celkem tři CD Travelling (1998), Alone (2000) a Overnight (2005). První dvě sklidila nadšené ohlasy hudebních publicistů, byla vyhlášena Jazz testem Českého rozhlasu za alba roku a nezůstala bez povšimnutí ani v zahraničí. Nejnovější album Overnight nahrálo trio Balzar, Mácha a Slavíček ve studiích "Polskie radio" ve Varšavě. Tam vzniklo celkem devět skladeb, z toho pět Balzarových původních kompozic. "Overnight nenaznačuje svým názvem jen jízdu přes noc. Obsahuje sladké stmívání, bujarou noční zábavu, příjemný splín i únavu přicházejícího rána po probdělé noci. Po noci, jejíž ráno nevadí a vaše duše je naplněna," charakterizuje album Balzar. Album podle tvůrců ctí jazzové principy, melodičnost a rytmickou přesnost. Balzar a spol. následuje moderní vlnu světového jazzu, kde se stírají hranice mezi popem, jazzem a filmovou hudbou. Dlouho očekávané album při jehož hodnocení hudební kritici nešetří superlativy je určitě žhavým kandidátem na nejlepší českou jazzovou nahrávku roku 2005.

    Pianista Stanislav Mácha je hudební autodidakt. V roce 1992 zvítězil v soutěži Mezinárodního jazzového festivalu v Karlových Varech se skupinou The Four. Byl členem Big Bandu Čs. Rozhlasu a hrál s řadou domácích i zahraničních sólistů (Wynton Marsallis, Piotr Baron, Nicholas Simion). Je členem skupiny Illustratosphere zpěváka Dana Bárty.

    Bubeník Jiří Slavíček vystudoval konzervatoř v Ostravě. Od roku 1992 začal působit v Praze ve skupině The Four. Na domácí scéně vystupoval např. s triem Jaromíra Honzáka, s triem Romana Pokorného, hrál i s takovými zahraničními osobnostmi jako Art Farmer, Wynton Marsallis, Piotr Baron, Kuba Stankiewicz či Sandy Lomax. Je členem skupiny Illustratosphere zpěváka Dana Bárty.

    "Strašná jízda - overnight! V češtině se ani nechce člověku hledat superlativy, protože kdyby ta deska byla podepsána světovými jmény, nikdo by nezapochyboval. A to přísahám, že jsem střízlivá, osoba veskrze soudná a kritická, jazzem spíše unavená. Tohle je cílová páska běhu na hodně dlouhou trať," napsala o albu Overnight kritička Petra Konrádová.

    Koncert je uváděn v rámci projektu Jazzconnexion za finanční podpory statutárního města Pardubice.

    ROBERT BALZAR TRIO

    Vstupné: 120 Kč, studentské 100 Kč
    www.robertbalzar.cz


23. únor 2006 ve 20 hod.

  • KREPSKO : Mad Cup Of Tea (CZ/Finsko/USA/Australie)

    Krepsko nejen na zemi / tea, tango & trapeze

    tvůrčí skupina: Linnea Happonen , Petr Lorenc
    ve spolupráci: Kristýna Dolejšová , Guy Dowsett , Sylvia Idelberger , Mayim Alpert , Jenne Magno , Radka Mizerová

    Máte rádi neobvyklé věci a překvapení? Chcete se tak jako Alenka v říši divů ocitnout na neočekávaném čajovém dýchánku? Přijměte, prosím, mé pozvání na místo, kde věci nefungují tak úplně jako jinde, kde lidé pijí více kávy než mluví a kde melancholie a smích žijí nejen v srdcích a myslích ale i v rytmu hudby....

    Linnea Happonen , členka tvůrčí skupiny Krepsko, iniciátorka tohoto představení, původem z Finska se nechala inspirovat tím, co se o této zemi říká - Finsko je zemí, kde se vypije nejvíce kávy, kde je nejvíce sebevražd a kde lidé milují tango. Spolu s Petrem Lorencem vytvářejí citlivý příběh, kde to, co se v běžném životě odehrává na zemi, se odehrává ve vzduchu. Logika událostí a výjevů nás fascinuje přesto nebo právě proto, že je naprosto svébytná a z našeho života ji takovou neznáme...ale i tak v ní cítíme pravdivost a skutečnost...

    Před rokem tvůrci z Krepska poprvé stáli na visuté hrazdě a poznali, že aniž by byli akrobati nebo gymnasti, mohou se tam nahoře ve vzduchu cítit jako doma. Při práci na visuté hrazdě s nimi spolupracovala německá umělkyně Sylvia Idelberger. Představení doprovází živá hudba, která byla složena během zkoušek - podílejí se na ní hudebníci Guy Dowsett z Austrálie a Mayim Alpert z USA.
    Vítejte na neobvyklé čajové párty, kde se všední vnímání prostoru a bezpečí otočilo naruby.

    KREPSKO


    Vstupné: 80 Kč
    www.krepsko.com


    Program na
    březen 2006 najdete zde


© Divadlo 29, 2002-2006 | webdesign & web update: Divadlo 29